Ghotic hazard - část pátá

20. listopadu 2007 v 12:00 | Ella016 |  Gothic hazard
a další část Ghotic hazardu

V.PAN DOKONALÝ

Ano…je to tak, opravdu existoval. Byl to první člověk, kterého jsem viděla v nové škole. Také jsem si kvůli tomu o ní vytvořila přehnané iluze, které se stejně rychle rozplynuly, jako se objevily.
Jako klišé…jakmile jsem ho poprvé spatřila, věděla jsem, že on je ten pravý, mého srdce vyvolený. Uvědomila jsem si ale také, že takový kluk si mě, mé ubohé trapné osoby, nemůže nikdy ani všimnou. Možná jenom kdybych mu převrhla na obědě hrnec rajské omáčky na hlavu, nebo se zabila na schodech, nebo na střenu sprejem přímo před něj napsala, že ho miluji…nebo nějakou takovouhle, úplně šíleně absurdní blbost narafičila. Pak móóóžnááá, móžná si všiml toho, že jsem také stejného stylu otrok, a v zápětí by si šel za svým dál a už by se tím dále neobtěžoval. Otázka tedy je, co má takový obyčejná holka udělat,aby si jí všiml takový kluk tak, aby o ní alespoň jednou během dne sám přemýšlel? Nic! Protože nic nejde udělat takového, protože to je nad lidské síly. Vždyť on ani není skoro člověk. On nechodí, on se nese…on plave…létá.
Popsat ho prostě také nejde. On je jako přelud. Jako anděl. Snad ani na fotce by nebyl vidět. Několikrát jsem si myslela, ba jsem dokonce byla přesvědčená, že je upír. Ale to se dá ihned vyvrátit. Jak by mohl chodit přes den ven?
Je tedy hubený, vyšší a chodí v černé-pochopitelně. Chodí do třetí A. Vlasy má vzadu na ježka a vepředu delší. Ano…už známe vzor Nicolasovi vizáže. Avšak barvu nemá nikdy jednotnou. Jeden den má vlasy zrzavo-černé, pak celé černé, potom zase domodra černé, rudé… mění to ze dne na den. Vždy mu to nádherně ladí se sněhově bílou pletí.
A oči….ty oči (!!!)(…)(???)
Jeho oči mají barvu těch nejtemnějších smaragdů, do kterých svítí slunce. Jedovatě zelené. Kočičí, černou linkou orámované, protáhlé a s různými stíny ozdobené. Sice se maluje…ale to mu v žádném případě neubírá na klučičím vzezření. Stále se namohu rozhodnou, zda se více podobá kočce nebo lišce.
Na mojí otázku, proč z něho není i zbytek holek vedle byla odpověď jasná. Prostě proto, že nemají šanci. Ovšem, najde se vždy nějaká, co to na něj čas od času zkusí. Ale vždy se stejnou se potáže. A na kluky prý není. Kluci od něj ze třídy využívají té jeho tajemnosti a poskytují informace holkám, které jsou pro ně ochotné udělat cokoliv…
Prý ho jich jednou vidělo s nějakou dívkou. Byla stejně vysoká jako on, dlouhé černé vlasy, bílá tvář a rudé rty. Stejný typ. Až na to, že já jsem menší než on a rudou moc nenosím. Ale samozřejmě že jsem to s ní také zkusila. A samozřejmě že nic. Připadám si jako ty pipky, co píšou do svého deníčku. Ale o tomhle zjevení by se prostě dala napsat celá kniha a bylo by to v pohodě. Avšak jedna kapitola chvály na něj je stále v poměru, co by si zasloužil dost málo. V tomto příběhu zastává dost důležité místo, ale to až později…
Nicolas ho přirozeně nenávidí, ale v skrytu tajně obdivuje. Chce být jako on-to je jasné.
Pokud si myslíte, že vzhledem k tomu, že lidí, jako jsme my dva plus On je víc, tak jste na omylu. Jsme pouze tři. Tři ghotici, z toho Nicolas pouze na poloviční úvazek. Na hřbitovy v noci nechodí, pusu by si černou rtěnkou nenamaloval a v rakvi by doma nejspíš také nespal. A jak vím že ten onen Nepřekonatelný tohle všechno dělá? Nevím. Ale rozhodně na to vypadá. A pokud by někdo mohl čekat, že se u něj v nejbližší návštěvě těchto končin staví upír, pak pouze on. A já, jako druhý oficiální ghotic hned po mě…hned po těch mimimimiónech míst, kde není nikdo, po něm. To spíše bych mohla doufat v to, že ze mě bude nakažený upír, než to, že se na mě jednou podívá. Že jeho pohled, zelený, nepřítomný, při tom upřený před sebe, jakoby sledoval něco, co ostatní nikdy nebudou moct uvidět, se někdy obrátí a soustředí na mě?
Ve snu. A ani tam ne…To už bych se potom nedivila, ani kdyby přede mnou stál hrabě Drácula, žádal mě o ruku a tvrdil o sobě, že je zatvrzelý vegetarián a že se celou dobu po 6 staletí živil mandarinkami…
Smutné. A pokud chcete vědět, jestli už jsem smířená nadobro s tím, že to mám prostě jako každý u něj marné, nebo zda stále doufám…tak ani nevím. Možná něco mezi tím, pokud to jde. A poslední zkouška jeho kouzla…vybrala bych si raději život upíra, nebo jeho přízeň…tak odpověď už je předem známá. Ani na okamžik a bez nejmenšího zaváhání ne. Ale pokud by byl ten zájem jenom na chviličku, pak už bych se rozmýšlela déle, protože byla-li bych někdy upír, tak by se mé šance zvýšily…a to stonásobně. To už bych před něj klidně přišla, zastavila ho a dala mu pusu. Nebo ho vysála…proboha… to by byla nádhera, zabořit svoje špičáky do jeho jemné kůže, vdechovat jeho vůni, mít ho ve své moci, ve své náruči…



… po dlouhém zasnění mohu pokračovat dále. Být upír by mělo bezpochyby několik výhod. Dokonce jsem byla v pokušení vyhodit veškerý česnek, zbavit se všech křížů a kolíků a rozevřít dokořán okno před spaním…
Ale to by mě také mohl dodělat dříve, než bych ho diplomaticky požádala o tu laskavost, aby mi dal kapku své drahocenné krve i on a já se tak mohla přeměnit úplně.
Takže na nějakého opět narazit, vytáhnu ho za zuby a prostě ho donutím, aby ze mě toho upíra udělal. Dokopala bych ho k tomu a to jako ne že ne. Ještě by litoval, že mě nepřeměnil ihned napoprvé.
Jen nějakého znovu vidět.
A v tu chvíli se mi v hlavě zrodil další děsivý nápad.
Protože když to šlo jednou, neznamená to, že by to nemohlo jít i podruhé…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

já vím, je to otravné, ale klikni=)

klik
nebudu klikat!=)

Komentáře

1 bodibelka bodibelka | Web | 20. listopadu 2007 v 18:46 | Reagovat

Ahojík jsem ve finále SONZ plsky hlásni pro bodibelku na http://brcalnikuv.blog.cz/0711/velke-finale-sonz#komentare moc se omlouvám za reklamu a pokud ty chceš někde hlásnoiut určo se mi ozvi na blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama