Ghotic hazard - část devátá - desátá

9. ledna 2008 v 17:48 | Ella016 |  Gothic hazard
pokračování Halloweenského plesu...

,,Tak a vrcholem dnešní noci bude, jak jinak než tanec!" Všichni okolo začali jásat a tleskat. ,,Nuže, všichni utvořte dvojce a přemístěte se na parket." Po těchto slovech se dívky jásavě vydaly hledat si své chlapce a všude nastal totální chaos. Zahládla jsem také pár, které jenom zmateně pobíhaly, a rychle hledali někoho, kdo byl tak dobře schovaný. Bylo mi jasné, o koho jde. Fakt, že zatím já samotná vím, kde se právě ten vysněný nachází, mě nějak, světe div se, nechával chladnou. Alex se také nijak nevzrušoval. Mlčky jsem se dívala na provizorní barový pult a za žádnou cenu nepohlédla jeho směrem. Pak Alexe konečně jedna z hyen našla a chtěla si ho odtáhnout s sebou. Můj pohled jí vzápětí měl způsobit vážná smrtelná zranění, bohužel se tak vůbec nestalo. Jenom tam před ním tak stála a červenala se, odhodlávala se a sbírala slova. Z povzdálí jí sledovali další, se stejnou závistí a nevraživostí jako já. Tak takhle, abyste věděli, vám přímo pod nosem před očima uniká štěstí. A vy se ani nezmůžete na jediný náznak protestu. Jenom apaticky sedíte a snažíte se tvářit ze všech sil, že je vám to fuk. Ale není.
Alex už jí také jakoby teprve zpozoroval, líně se na ní podíval a čekal, až se vymáčkne, aby mohl říct ano a mě tím pádem zpečetit osud a konec budoucího sebevraha.
Při tom všudypřítomném hluku a povyku jsem ani nemohla slyšet, co jí odpověděl, ale bylo to něco, co jí nijak moc nenadchlo. Buď jí řekl ano (to by ale asi namístě prorazila strop a zastavila by se až v basketovém koši nad ní) nebo že ne( a tím pádem by dostala jistě ode všech Oskara a cenu za objev roku, protože se jenom usmála, pokrčila rameny a odešla. ODEŠLA!!! Ještě se pak naposledy ohlédla a švihla po mě opravdu, ale opravdu ošklivým pohledem. Ale proč po mě? Copak jsem jí snad dala košem právě JÁ?
Alex si všiml mého, řekněme udiveného pohledu, a naklonil se ke mně. Jeho tak blízká přítomnost měla takový efekt, že jsem mu rázem musela odpustit úplně vše. A to, co mi řekl, to jakbysmet. Že prý jí řekl, že už má tanečnici a ukázal na mě, aby se nezlobila.

To…to nemá… v tu chvíli jsem ztratila dar řeči. Dokonce se mě ještě podruhé ptal, když jsem mu neodpovídala, jestli mi to nevadí. Pche…mě? Vadit? To je, jak kdybyste někomu dávali milion a ptali se ho, jestli mu to nevadí, že bude mít tak peněz.
BOŽEMŮJDOBROTIVEJ! Prej jestli nevadí! Tak to byl, vážení, opravdu vtip století.
Seděli jsme dál a všichni ostatní už stáli na parketě (případně brečeli na záchodě). Alexovi se evidentně tančit nechtělo - a já měla důvodů hned několik. Tak zaprvé mi bylo špatně. Zadruhé mi bylo nevolno. Zatřetí jsem se nechtěla zvedat a začtvrté jsem seděla vedle Alexe - to by mě neodtáhl dobrovolně ani odtahovák náklaďáků. Dobře, dobře, ten poslední důvod byl ten první, no.
Drahý pan pekelník,čili ředitel, se jal slova ještě jednou.
,,Připomínám, drazí studenti, tancovat musí teď prvních pár tanců všichni, ale opravdu všichni, ovšem výjimkou (to slovo výjimkou tak nějak divně zdůraznil a já měla skoro pocit, že to patří mě) je pan za barem." Samozřejmě všichni se otočili na nás a Edward začal utírat desku pultu ještě vehementněji. No ovšemže tím myslel nás dva, to by bylo jasné i debilovi. Jenom mě ale neuvádělo do rozpaků pouze to, že se na nás dívá celá škola ale víc to, že všechno nasvědčovalo tomu, že máme jít tancovat oba…..spolu.
A pak už to šlo jako ve snu. Alex se zvedl, došel ke mně a pronesl něco, co si budu pamatovat až do konce svého života.

X.
,,Smím tedy prosit?" Pak se usmál a podal mi ruku. Já zčervenala jako rozjetá kočka na silnici a modlila se, aby to ta tlustá vrstva bílého make-upu dokázala zamaskovat.
Podala jsem mu ruku a on byl ještě připravený mě jistit, abych s sebou kvůli absintu nešlehla. Sen. Dovedl si mě na parket a pak už začala hudba. Valčík. No bezva, k tomu nemusím mít v sobě ani kapku něčeho alkoholického, abych s sebou třískla o zem. Bože. Sakra co budu dělat. Ale to už si mě Alex lehce přitáhl k sobě a chytil mě kolem pasu. Tak na tohle už jsem teda nemusela být vůbec podnapilá, aby se mi podlomila kolena, protože tohle se mi doslova a do písmene stalo. A ještě když jsem ucítila jeho vůni, jeho dotek, který jsem se mi propaloval hluboko a který jsem cítila i přes korzet na kůži, nebo jeho dech, který mě polechtal na tváři, když mi šeptal, že mě povede, že se mám jenom chytit…
To se prostě už nedalo přežít. Bylo toho na mě moc. Za jeden večer už prostě příliš. Zavěsila jsem se mu na rameno jednou rukou, druhou ho chytila za tu jeho, nebo spíš on mě, protože já jsem v jeho držení visela absolutně bezvládně jako hadrová panenka.
Pomalu jsme se dostaly do rytmu a poté už jenom klouzaly v taktu valčíku. Byl úžasný tanečník. Ale bylo to na mě moc rychlé. Začínala se mi šíleně motat šiška a bylo mi hůř a hůř. Už jsem se déle nesnažila udržet hlavu a opřela jsem si jí o jeho rameno. Bála jsem se, aby mě neposlal hopem někam. Ale on mě namísto toho chytil ještě pevněji a zpomalil, co to šlo. Takhle nějak se mi povedlo přečkat tu chvíli, která měla být ta nejkrásnější, nebýt toho, že mi bylo tak špatně. Do smrti si to neodpustím, že jsem vůbec chtěla něco nalít. Ale zase, kdybych k baru vůbec nešla…Alex by tancoval s tou blonckou, která se pokoušela neúspěšně napodobit Buffy, přemožitelku upírů, kterých se tu mimochodem sešlo asi šest. Musím ale s nevolí přiznat, že mě také napadla (to bych ale byla pouze sama proti sobě, víte co tím myslím.))

Konečně se začínala písnička chýlit k závěru a my úspěšně dokončili poslední otáčku. Zastavili jsme se a já se málem znovu skácela na zem. Doufám, že si teď nemyslel Alex, že to dělám jenom kvůli tomu, aby mě držel pevněji. To fakt ne! I když, nebýt mi tak mizerně, tak to asi nejspíš hraji, to jo, ale teď to bylo doopravdy čistě nepředstírané.
Ředitel opět promluvil a sdělil nám, že si dáme něco na oddech. Bezva, na oddech bych se nejraději odplazila někam umřít, a to už je co říct, když volím mezi smrtí a Alexovou náručí!
První kytarové rify prozradily, že to bude nějaká metalová balada. Nemohla jsem uvěřit svým uším. Byla to má nejoblíbenější snad vůbec v tomto období. Právě tuhle písničku jsem si vždy představovala ve spojitosti s Alexem. Už docela dost náhod pro jediný večer…to už bylo na pováženou podezřelé. Ale co. Mě to bylo jedno! To už mě zase Alex rozpohyboval do pomalého rytmu písničky Saturday nigh stylem jen co noha nohu mine. Asi na mě bylo hodně vidět, že mi není dvakrát nejlépe, i když zrovna teď mi bylo zase skvěle, tak mi pošeptal, ať se klidně opřu. Neváhala jsem ani chviličku. Bylo mi nááádherně.
Všechno to šlo taaaaak pomaaaaaluuuuu a poooooomaaaaaaluuuuu a pár vedle nás se začal líbat. Otočila jsem teda hlavu na druhu stranu a tam zase po mě jedna holka metala ošklivé, po Alexovi toužebné pohledy, a konečně po svém tanečníkovi štítivé. Chudák holka, taky jsem tak mohla dopadnout. Ale já přišla ke štěstí jako slepý k houslím.
Ale také stejně rychle o něj přijdu. O štěstí i o Alexe. Vždyť je to to samé. Za chvilinku písnička skončí a pak možná bude ještě další. Ale určitě už ne tak pomalá a i kdyby, už to nebude ta moje …ta naše. A pak skončí i povinné tancování a on odejde. Rozutečeme se každý na jednu stranu a budeme dělat, jako že se vůbec nic nestalo. Druhý den už si na to ani nevzpomene. Přemýšlela jsem, jestli ho mám začít líbat, abych se pak mohla sprovodit ze světa s úsměvem na rtech. Nemá ani tak ledovou pleť ani kůži na rukou, napadlo mě ještě. Bledý je, to ano, ale rozhodně ne ledový. Kdyby mě nenapadla myšlenka, že se mohl zrovna právě "najíst", tak asi upír není. Vůbec teď nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.
Pozdě. Písnička končí a s ní i moje poslední chvilky v nebi mezi anděly, nebo lépe s andělem.
Ještě po skončení se pár párů pohupovalo a Alex už se mě pouštěl. Nejraději bych se mu pověsila na krk a už tam zůstala navěky. A srdce mi to rvalo a já se pustila. Lucifer na pódiu zavelel už volnou zábavu, a že tančit už se smí dobrovolně. Čili konec.
Poděkovala jsem ze slušnosti a společenských mravů za tanec a jala se k odchodu. Nu což, není co řešit, tak proč to zbytečně protahovat. Alex zůstal stát na parketě a díval se za mnou. Asi koukal, tohle by určitě nečekal…obdržela jsem smutný první bod pro mě.
Chtěla jsem si původně sednout znovu k Eddimu k baru, ale pak mě něčí ruka chytila za rameno na půli cestě. To jsem se tak motala?
Alex!
Co může chtít? Sdělit mi, jak mizerně tancuji, aby vyrovnal skóre??
,,Nechceš se raději projít ven na chvilku?, potřebuješ spíš na vzduch." Usmál se a znovu mi nabídnul rámě.
Kývla jsem v letargii a zavěsila se do něho jako hadrový panák a vykračovala si po jeho boku jako první dáma ven před školu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

já vím, je to otravné, ale klikni=)

klik
nebudu klikat!=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama