kapitola 13.

21. ledna 2008 v 19:50 | Ella016 |  Mediátor FF - Zrcadlo
co se dá dělat?

"Je mi to líto, ale bolí mě hlava." vymlouvala jsem se Elinor.
"Nejsi nemocná?" starala se a tvář se ji zachmuřila.
"Ne, ne jen se mi rozbolela hlava." ještě by chybělo, aby zavolala lékaře. "Vypiju si ten čaj, co mi dala Harrieta a budu spát zítra mi určitě bude líp."
"Ale na ten ples půjdeš, sama lady Bellingerová tě pozvala." řekla rozhodně. To nemůžete brát ohledy na svou dceru - jenom jako dceru? chtělo se mi říct. Na ten ples se mi nechtělo z mnoha různých důvodů. Tak zaprvé: protože se mi jednoduše nechce zase být mezi Společností. Zadruhé: Nechci tam už z prostého důvodu, že by si mysleli, že si hledám ženicha. Zatřetí: Nebezpečí hrozí. Je to pravda, víte co se mi stalo při včerejším plese. Začtvrté: Nechci potkat Nigela Bellingera, ne že bych si s ním neporadila, ale kdybych ho potkala nejspíš byl on v nebezpečí. Zapáté: Nechci potkat Chastity, protože mě viděla odcházet s jejím bratrem z plesa, skoro bez sukně. Zašesté: Není tu Sebastian, aby mi radil. A zasedmé a to ten hlavní důvod proč se mi tam nechce: Bude tam Jamie Dalton.
"Ale-" zkusila jsem namítnout.
"Žádné ale Charlie Anne Marie Frederiko Ferringdonová." řekla ostře. Jaké Charlie Anne Marie Frederiko? To má být její jméno? Není to moc dlouhé, chtělo se mi zeptat. Skoro jsem nevěřícně kroutila hlavou. "Od včerješka se chováš nějak divně. Víš co je tvou povinností. Na ten ples půjdeš, a to je moje poslední slovo." otočila se na patě a odešla z knihovny. To jak říkala, že je na mě, jakého si vyberu manžela, byla lež? ptala jsem se jí v duchu. A ani si neuvědomila, že to Charlie si má hledat manžela, ne já. Před půlhodinou jsem se vrátila od Janice a lady Elinor si mě zavolala hned do knihovny.
Modlila jsem se, aby Sebastian našel Jesseho nebo Charlie, nebo jakoukoli pomoc. Ale ne, že bych se jako vážně modlila. A teď tohle. Jak má středoškolačka dospívat za takových podmínek? horlila jsem v duchu. Podrážděně jsem odešla do Charliina pokoje.
Hned potom, co jsem vešla do pokoje, ozvalo se zaklepání. "Kdo je?" zeptala jsem se nevrle.
"Norma, slečno." kdo to je? Nejspíš služka, ne?
"Dále."
"Poslala mě vaše matka, slečno. Mám vám pomoct obléct se na ples." ach takhle je to. Elinor mi prostě poslala komornou, aby mě oblékla na ples. Ale stejně nemám na vybranou, budu muset na ten ples.
"Tak vyber nějaké šaty." a rezignovaně jsem si sedla na postel.
-----------------------------------------------------------------------------
"Vypadáte, úchvatně, mé dítě." usmívala se lady Bellingerová.
"Děkuji." špitla jsem. Co jiného jí mám na to říct?
"Jsem ráda, Elinor, že jste, přišli."
"Ale to nestojí za řeč..." no a tak na mě zapomněli a povídali si spolu.
"Ahoj, Charlie." pozdravil mě někdo ze zadu. Prudce jsem se otočila. Byla to Chastity, Jamieho mladší sestra. "Pojď projdeme se, naše matky jsou tak zabrané do konverzace, že si našeho odchodu nevšimnou. Já jsem Chastity Bellingerová, nebyli jsme si ještě představeny, ale znám tě. Už jsem o tobě slyšela, říkají tí 'Nejbohatší nevěsta' a každý svobodný muž by se stebou chtěl oženit. Je to otrava, co? Nepoznáš jestli chtějí tebe, nebo tvoje peníze. U mě je to taky tak. Ale nechci si vzít prvního, kdo mi nabýdne sňatek, chci lásku." Ta tedy mlela rychle. To ani já, která mluvím hodně rychle, se jí ani nevyrovnám.
"To já taky." přitakala jsem. Tahleta Chastity je docela milá dívka.
"Tak pojď." vzala mě za ruku a vedla ze sálu do zahrady.
"A co tady?" nechápala jsem.
"Ty jsi ta tajná žena, co odešla včera s Jamiem, že?" uhodila najednou a v očích jí jen zářilo.
"Kdo?"
"No tak o které jsem si myslela, že je z polosvěta." vysvětlovala trpělivě.
"Jak jsi na to přišla?" jako udiveně jsem na ni pohlédla.
"Viděla jsem ti do tváře, když ses otočila." řekla s úsměvem. "Neboj, nikomu to neřeknu." uklidňovala mě. "Budete se s Jamiem brát?" položila další otázku, při níž jsem málem zakopla o vlastní nohu.
"Ne, ne." kroutila jsem hlavou. "Jen jsem si roztrhla sukni a pan hrabě mě doprovodil domů. Nic v tom nebylo." ten polibek nic neznamená.
"A co jste dělali, že se vám roztrhla." v očích se jí šibalsky zajiskřilo.
"Zachytila se mi o hřebík nebo třísku postele-"
"Vy jste byli v posteli?" hleděla na mě šokovaně.
"Ale ne." mám v tom úplněj guláš. "Já jsem byla v nějakém starém pokoji, protože se mi už nechtělo do sálu. Seděla jsem tam na posteli, když přišel hrabě, já se lekla, vyskočila ze sedu a přitom se mi zachytila sukně o něco a rozpárala se mi po celé délce švu."
Tvářila se nevěřícně, ale na víc se neptala. Začala zase mluvit. O sobě, rodině, o přátelých. Je docela příjemná milá dívka.
Jamie
Byl jsem ve své pracovně, seděl na židli před stolem a přemýšlel jsem.
Nechtělo se mi jít dolů. Vzpomněl jsem na Charlie, na to co říkala. To jste neměl. Znělo to tak zraněně. Vůbec jsem to nechápal. Vždyť ten polibek opětovala, nebyl jí lhostejný. Cítil jsem to, ale proč se pak tvářila, jako bych jí udělal něco zlého? Charlie všiml jsem si jí nedávno, ale tehdy jsem si myslel, že je to jen další rozmazlená slečinka, jakých je tu nespočítatelně. Ale teprv včera jsem jsem viděl, jak krásná je. Její ladné pohyby, postava, vlasy, obličej, ústa a oči. Ty měla nejkrásnější. Zelené jako smaragdy, a tak hluboké. Mluvila s ním zpříma, ne jako na pána, ke ktrému má povinnost úcty, jak to dělají nejen debutantky, ale i ostatní. Když jsem s ní seděl v kočáře, neodolal jsem, a musel jí políbit. Jak měla sladké měkké rty. Jen neochotně jsem ji pustil.
Vstal jsem z křesla a šel k oknům. Díval se na tmavou oblohu poseté hvězdy, když jsem uslyšel ženský smích. V zahradě se procházeli dvě ženy. Jedna měla na sobě modré atlasové šaty a druhá měla pastelové šaty bílé barvy. Podíval jsem se zřetejněji. Byla to Chas. A kdo je ta vedle ní? Neviděl jsem jí do obličeje. obě dívky došli k lavičce pod světlem. A konečně ji viděl do tváře. CHARLIE.
Co ona tady dělá? To je mi hloupá otázka. Dole v sále je ples. Neměl bych jít přece jen dolů si zatancovat? napadlo mě najednou. Pomalu jsem došel ke stolku s portským. Nalil jsem si a jedním douškem vyprázdnil. Položil jsem sklenici zpět, a pomalými kroky šel ke dveřím. Je čas na valčík. Cestou se mi na tváři objevil úsměv.
Suze
Procházeli jsme se po zahradě s Chas. Moje nová přítelkyně, mě bavila svými historkami z dětství. Až mi tekli slzy smíchu. Ne chvíli jsem zapomněla na to, že sem nepatřím, a na problémy, jak se dostat zpět. Napětí ze mě opadlo, a mohla jsem volně mluvit. Sedli jsme si s Chas na lavičku.
"...a tak jsem mu vzala míček, a hrozila, jestli nepůjde do té vody pro mou panenku, tak ten jeho míček tam taky hodím." vyprávěla mi Chas o tom, jak jí Nigel hodil oblíbenou panenku do rybníku. "Pak přišel ale Jamie, našel moji panenku v tom bahně." představila jsem si Jamieho stejně starého jako Prófa, jak hledal panenku v bahně.
"Ale, ale co dělají slečinky samy v zahradě?" ozval se hlas, který se přibližoval.
"Co by se nám stalo, Nigeli?" ozázala se ho jeho sestra. To je Nigel?
"Nikdy nikdo neví." řekl záhadně. "A Chas. Hledala tě mamá." řekl jí.
"Opravdu?" ptala se udiveně. "Vždyť před chvílí ještě mluvila s lady Elinor."
"To bylo, když jste odešli, od té doby už uběhla skoro hodina." namítl.
"To ten čas tak letí někdy." a zvedla se z lavičky. "Jdeš?" zeptala se mě. Jistěže jdu, přece tu nezůstanu s Nigelem, ale než jsem jí odpověděla skočil do toho Nigel. "Ne, chtěl bych si promluvit s lady Charlie." a pak dodal, když viděl jak se tváří jeho sestra. "Nic se nestane, přísahám na svoji čest, jen chci obdivovat její krásu." tak Chas odešla.
Taky jsem se zvedla. "Podkud mě omluvíte, tak bych chtěla jít dovnitř, pane. Byla jsem dlouho venku, najednou je mi chladno." chystala se otočit a odejít.
"Ale kampak, krasotinko?" chytl mě za paži. "Chci si s tebou jen popovídat."
"Pusťte mě." řekla jsem ledově.
"Ne teď půjdeš se mnou." ale to už jsem zvedla koleno a zasáhla ho do...No víte kam. Ale nejspíš to nestačilo. Rychle se vzpamatoval a vyndal z kapsi nějaký kus látky chytl mě za zátylek a pak jsem jen ucítila nějaký pach a omdlela.
"Ty mě miluješ, carina. A já zase tebe." Jednou rukou vzal Suze kolem ramen a druhou pod koleny. "A proto je jen správné, že se vezmeme." nesl jí hlouběji do zahrady. Byl tam východ, pro služebnictvo. Vyšel do ulice se Suze v náručí. "Pojedem do Gretna Green, lásko. A pak už nás nikdo nerozdělí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

já vím, je to otravné, ale klikni=)

klik
nebudu klikat!=)

Komentáře

1 suldiQ suldiQ | Web | 21. ledna 2008 v 19:51 | Reagovat

hezuu blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama