kapitola 15.

24. ledna 2008 v 16:20 | Ella016 |  Mediátor FF - Zrcadlo
další...

"Takže jsi přišel pro pomoc." konstatoval.
"Ano, musím najít Jesseho a Charlie." upřesnil Sebastian.
"Jesseho de Silvu?"
"Nevím jak se jmenuje příjmením, ale asi to bude on, když znáš Suze."
"Jak se tam vůbec Suze dostala?" zeptal se klidně.
Sebastian už ho začínal mít dost, ale nutil se do klidu, bez něho bych nenašel toho Jesseho. Připadalo mu, že tenhle Paul zvažuje jestli má či nemá Suze pomoct.
"Suze a Charlie byly právě obě před zrcadlem, nevím jak se to stalo, ale nějak si vyměnily místa. Charlie se musí vrátit zpět a Suze taky."
"To bude asi posouvačstvím." řekl jako by k sobě.
"Čím?" nechápal Sebas.
"Suze není jen mediátorem, je taky velmi silnou posouvačkou, ale ještě svých schopností nějak moc nevyužívala."
"Posouvač?" kdo nebo co to je?
"Člověk s většími schopnostmi než má mediátor." řekl stručně.
"Kde bych toho Jesseho mohl najít?" zeptal se Sebas.
Charlie
"A nevíš kde byl mohl být?" zeptal se Jacka.
"Chodí často na pláž, ale nevím přesně kam."
"A kdy odešel?" vyptával se Jesse.
"Před hodinou."
"Tak děkuji, řekni mu že jsme ho sháněli, až příjde, pokud ho nenajdem."
"Jo, řeknu mu." přesvědčil Jack.
Já jsem jen pozorovala ten rozhorvor. Neznám ani Jacka ani toho jeho bratra, Paula. Kdo to je, že je Jesse tak neochotnej? Asi ho nemá rad.
"Tak ahoj." rozloučil se Jesse.
"Ahoj." opakovala jsem po něm.
"Ahoj." díval se na mě Jack. "Co je ti?" zeptal se starostlivě.
"Ale nic, jsem v pořádku." usmála jsem se strojeně.
"My už budeme muset jít." skočil do toho rychle Jesse.
"Na shledanou." řekl ještě Jack. Byli jsme venku, před chvíli jsme přijeli s Jessem k tomuhle skleněnému domu. Skleněný, jinak to říct nemůžu. Cestou mi vysvětlil, že Paul nám může pomoct, ale jestli bude ochotnej. Když to říkal byl tak trochu napjatý, či spíš podrážďený? Nejspíš ho nechtěl poprosit o pomoc. Podívala jsem se na to oblečení, co jsem měla na sobě. Sukně ke kolenům hnědé barvy a k tomu přilnavý vršek. V zásuvkách neměla žádný korzet, či košilku. Jen takové věci jako vrchní díl korzetu zakrývající jen ňadra. Podívala jsem se na ruce. Byly bledé, ale nepřirozeně, až jsem se lekla.
"Slater tady není. Kde jen může být?" šel k autu a já za ním.
"Ten kluk říkal na pláži."
"To ano, ale pláž je příliš velká. Mohl by být kdekoliv." otevřel dveře, abych nastoupila a otočil se na mě. "Charlie!" vykřikl.
"Co?!" vylekala jsem se.
"Je ti dobře?" vzal mě za ruce.
"Není mi špatně." řekla jsem. Ale nějak jsem se cítila slabě. "Proč?"
"Vypadáš jakobys za chvíli omdlela, radši půjdeš hned domů a lehneš si." přikázal. "Já zatím najdu Slatera."
"Ale mě nic není." chtěla jsem vzdorovat, když se mi před očima udělalo temno.
"Charlie!" chytl mě Jesse dřív než jsem mohla klesnou na zem. "Teď ale půjdeš domů."
"Ale tohle není můj svět, ani čas. Nemám tu domov." namítla jsem nerozvážně, právě když jsem na pokraji zhroucení.
"To není, ale zatím budeš odpočívat v Susannahžině domě, dokud nenajdu Slatera." řekl pevným hlasem.
"Víš, že mi připomínáš Sebastiana?" bylo poslední, co jsem řekla, než jsem se propadla do tmy.
Je až smrtelně bledá. Díval se na Charliinu tvář Jesse. Co jí je? Nezdá se nemocná. Jen vypadá vyčerpaně, potřebuje zpět do své doby. Jak je asi Suze v 19. století? Jesse ji pak odevzl domů. Naštěstí tam byl jen David. "Postarej se o Charlie, je vyčerpaná. Já zatím najdu Slatera." řekl Prófovi a položil Charlie na Suziinu postel.
Paul
Vypadala jako Suze. Jako její dvojče. Díval jsem se na ni. Ale vypdala ztrhaně, unaveně...Kdo to je?
"Takže není mediátor?" zeptal se Davida, aby se přesvědčil.
"Ne, není. Neviděla paní Grace, když mluvila s Jessem."
To je ale zajímavé. "Tady máš Charlie." řekl směrem k Sebastianovi, který stál mezi dveřmi.
"Říkal jsi něco?" zeptal se zmateně David.
"Ne, neříkal." neřekl jsem Davidovi, že je tu Sebastian, ani o tom, že ho sem Suze poslala a tak dále.
"Mohl bys nás nechat o samotě?" nebyla to zrovna otázka.
"Za chvíli jsem zpátky." řekl David "Hledá tě Jesse, zavolám mu, že jsi tady." a odešel.
"Proč je tak bledá?" zeptal se najdnou Sebas. "Suze je úplně v pořádku."
"Není zvyklá být v jiném čase dýl. A navíc není ani mediator, tak jí to slabuje. Tohle prostředí, tenhle čas..."
"Musíme je vyměnit zase zpět." prohlásil.
"To jo, ale jak?" ale v hlase byl jen nezájem.
"Tak jak se sem dostali." řekl, ale taky nevěděl přesně jak. A rozčilovalo ho, že Paul byl tak chladný k tomu, že Suze je v 19. století, kde by měla správně být Charlie, která tenhle čas nezvládá zrovna dobře. Ač mluvil o tom, že pomůže, byl k tomu všemu lhostejný.
Suze je v minulosti. Zase. Jak se to stalo? Přesouvat časem se umí, ale místem? To bude asi tím zrcadlem. Ale že jí zrcadlo vtáhlo do sebe a na druhé straně byla minulost? Ne, něco je tady divné. Třeba mají Charlie a Suze něco společného. Ale co? Mohla by být tahle Charlie Suziin minulý život? To by pak vysvětlovalo, proč si vyměnily místa právě ony dvě. Ruka osudu. Ne ale že by mi to bylo lhostejné, naopak. Chci, aby se Suze vrátila. Ale jak to zařídit, aby se Suze a Charlie zase obě v jednom momentě oběvily stejně? Mohl bych Sebastiana poslat taky zpět.
"Hmm." ozvalo se od postele. Charlie se probouzela.
"Ahoj." pozdravil jí, když se probudila a otevřela oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

já vím, je to otravné, ale klikni=)

klik
nebudu klikat!=)

Komentáře

1 Adry Adry | Web | 24. ledna 2008 v 16:26 | Reagovat

na blogu http://rajzabavy.blog.cz je SoNB! přihlaš se!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama