kapitola 16.

26. ledna 2008 v 17:12 | Ella016 |  Mediátor FF - Zrcadlo
další...vracím se tam, kde jsem skončila, nebaví mě to...

"Jesse!" vykřikovala ze snu. "Já sem nepatřím, chci zpět." a neklidně se zmítala na posteli.
"Charlie." mluvil jsem na ni naléhavě a dřžel jí v náručí. "Probuď se!" takhle už sní celou hodinu.
"Nééé!" odstrkovala jeho ruce. "Nech mě být. Já nechci! Nemůžu tu zůstat. Musím se vrátit. Charlie je oslabena, dlouho nevydrží v tom čase."
"Charlie, Charlie." pevně jí držel. "To je jen zlý sen." ale vůbec nechápal o čem to Charlie mluví.
"Ne, ne já nejsem Charlie." začala prudce kroutit hlavou.
Oči měla křečovitě sevřená. "Já jsem Suze. Susannah."
"Kdo?!" vylétlo z něj. Ona není Charlie? "Ty nejsi Charlie?"
"Ne, nejsem Charlie Ferringdonová." trhala hlavou z jedné strany na druhou. Sevřel jsem její hlavu do své. Měla horečku. Tvář jí žhnula. Neví, co říká, přesvědčoval jsem se. Ona je Charlie.
"Musíme něco udělat s tou horečkou." mluvil k sobě.
"Ne, nejsem Charlie. Jsem Susannah Simonová." mluví pravdu? Na to se jí zeptám, až jí bude líp. Teď jí musí hlavně klesnout teplota. Tak si zavolal tu děvečku, která je sem zavedla. Požádal jí o studenou vodu a jiné potřebné věci. Začal jsem jí svlékat to propocené oblečení. Venku za okny zuřila bouřka. Blesky míhaly sem a tam. Jejich záře osvětlovala zpocenou Charliinu tvář. Vlhké vlasy se jí lepily k čelu. Svlékl jsem jí až zůstala jen v košilce a rychle jí zas přikryl peřinou, aby nedostala zápal plic, či zimnici, která s ní ale i tak po chvíli třásla.
Suze
Všude byla tma. Temná a pohlcující. Ta se změnila v zrcadlo. Janicino zrcadlo. Volalo mě to ke mě. Drželo a nechtělo pustit. Říkalo, že sem patřím, že se nikdy nevrátím, že nikdy neuvidím svoji rodinu, přátelé ani Jesseho. Říkalo, že jsem Charlie. Charlie Ferringdonová. Ale Charlie je v mém čase. Nevydrží tam ale dlouho. Je vyčerpaná. Čas se jí krátí. Umírá.
"Musím se vrátit. Charlie mě potřebuje, musí zpátky. Dlouho tam nevydrží." křičela jsem na to zrcadlo, ale bylo to k ničemu.
"Charlie, Charlie." oslovoval mě.
"Ne, ne já nejsem Charlie. Já jsem Suze. Susannah." zrcadlo bylo v plamenech a pak prasklo. Nemůžu tu zůstat. Nechci tu zůstat. Všude kolem mě hořelo. Bylo mi horko. Šaty se pomalu zpalovali, jejich lem už oheň olizoval. "Ne, nejsem Charlie. Jsem Susannah Simonová." křičela jsem. Já sem nepatřím. Musím zpět. Oheň začal ustupovat. Až zhasl úplně. Ale tma. Mrazivá. Začala jsem se třást chladem. "Jsem Suze." upadla jsem do snění.
"Holčičko!" slyšela jsem z dálky.
"Má zničenou pověst, ty mizero!" hřímal zas někdo jiný. "Jaksi jí mohl tak podle unést."
"Kde má oblečení?" zhrozil se někdo blízko ní.
Tohle všechno jsem slyšela jako bouchání gongu u ucha. Otevřela jsem ústa, abych jim řekla, aby sklapli, ale nevydala jsem jedinou hlásku. Měla jsem sucho v krku. Těžce jsem polkla a zkusila to znova. Byl to spíš skřehot než nadávka, aby byli zticha. Ale někdo si toho aspoň všiml.
"Probouzí se!" vypískl někdo.
"Holčičko moje, Charlie." chytil mě někdo za ruku.
Zkusila jsem otevřít oči. Světlo ostře bodalo do očí. Vše jsem viděla rozmazaně. Zamrkala jsem. Byla to Einor, kdo mě držel za ruku, a když jsem otočila na druhou stranu postele seděla tam lady Bellingerová.
"Ach, Charlie." dívala jsem se na bledou tvář Charliiny matky. "Jak ti je holčičko?"
"Líp." řekla jsem popravdě, ale hlas mi skřípal.
"My jsme se o vás tak báli." i lady Bellingerové se na čele rýsovali vrásky starostí.
"Jak-jak jsem se sem dostala?" nebo něco takového jsem chtěla říct, nerozuměli mi.
"Vodu, přineste vodu." přikázal markýz, Charliin otec. V těch chvílích co jsem s ním mluvila, byl vždy takový odměřený a teď se jeví jako velmi starostlivý otec.
"Ano pane, hned." odběhla nějaká dívka z pokoje.
Rozhlédla jsem se po pokoji. Byli tu Charliini rodiče, lady Bellingerová a Jamie. Díval se na mě zvláštně. Vůbec jsem ho nechápala ani nechtěla pochopit. Byl neupravený, nevyspalý ale i tak na něm nebyla únava znát. Jeho zlaté oči zářili a dívali se na mě jakoby mi viděl až do duše. Raději jsem se otočila na posledního člověka, který tu byl.
Nigel. Co on tu dělá? S očima do kořán jsem se na něj koukala. Vypadal hrozně. Vždy když jsem ho potkala tak byl nablejskanej a upravenej. Ale teď měl na sobě to v čem včera ležel na té zemi, kam jsem ho poslala. No jistě, vždyť jsem ho tam nechala na mokré zemi ležet. Měl na bradě velkou modřinu, pískové vlasy rozcuchané mu trčeli na všechny strany. Kruhy pod očima, obličej špinavý. O oblečení ani nemluvě.
Přišla ta dívka s vodou. "Tady máš dceruško." podal mi vodu dočasný otec.
Hltavě jsem pila až vypila všechno v té sklenici a rozkašlala se.
"Ne, už je mi dobře." zastavila jsem bouchání do zad od lady B.
"Kde to jsem?"
"V hostinci." odpověděla mi hned Elinor.
"Jak sem se sem dostala?" nechápala jsem.
"Jamie tě sem přivezl." vysvětlila mi lady B.
"Aha." inteligentní odpověď co?
"Co všechno si pamatuješ?" zeptal se Jamie najednou.
Podívala jsem se na něj. Co tím myslí? "Byla jsem s Chastity v zahradě, pak přišel pan Bellinger, řekl že Chastity hledá její matka. Zůstali jsme sami v zahradě. Chtěla jsem jít dovnitř, ale pan Bellinger vytáhl z kapsy nějaký kus látky a přiložil mi ho k puse a nosu. Omdlela jsem a vzbudila se až v jedoucím kočáře."
"A dál?" chtěl vědět markýz. Asi už oba bratry vyslechl. A teď to chtěl slyšet ode mě.
"Všude byla tma, venku poprchávalo. Najednou kočár zapadl do trhliny, tak jsem toho využila a vyskočila z kočáru, venku začalo hrozně pršet. Ja jsem běžela zpět."
"Tys běžela zpátky?" v očích přítomných se objevilo ohromení, kromě Nigela.
"No ano, to jsem tam jako měla zůstat?" co je na tom?
"To ne, ale..." začala Elinor ale nic dál neřekla zůstala zticha.
"Ale pan Bellinger se rozběhl za mnou. Ale zakopl a upadl hrozně." nemusí vědět, že jsem ho zmlátila, ne? Tak se podle mě aspoň nechová dívka z 19. století. "On zůstal ležet. Já jsem se zastavila a otočila se. Nemohla jsem běžet dál. Daleko bych nepochodila, tak jsem šla zpět ke kočáru a odvázala jednoho z těch koní. Nasedla na něj a jela tou cestou, ktrou jsme jeli zpět, doufala jsem, že po cestě najdu někoho, kdo by mi pomohl."
"Nigel tam zůstal jen tak ležet?" divila se jeho matka.
"Ano." řekla jsem a podívala jsem se na Nigela. Ten k tomu nic neřekl. Asi je rád, že nevědí, že ho tak v obličeji zřídila nějaká holka. "Pak jsem uviděla někoho jet naproti mě, byl zahalen v černém plášti a jel na černém koni. Dál už si nic nepamatuji." dokončila jsem vypravování.
"To jsem byl já, kdo jel naproti. Byla jsi promrzlá na kost a mokrá skrz na skrz. Omdlela jsi z únavy. Odvezl jsem tě do prvního hostince, protože bys cestu do Londýna nevydržela. Měla jsi horečku blouznila jsi-" udělal krátkou pomlku. Co tím myslí? Řekla jsem snad něco? Ví snad že nejsem Charlie? "-pak jsi dostala zimnici. S ránem jsi se uklidnila a upadla do klidného spánku."
Chodbou za dveřmi se ozvali hlasité hlasy.
"Ale tam nesmíte." rozčilovala se rozhořčeně nějaká žena.
"Tohle je smrtelně vážné." namítl někdo jiný a dveře se dokořán otevřeli.
"Chtěl jsem klid, aby jste sem nikoho nepoštěl." zorzlobil se markýz.
"Stalo se něco hrozného." vešla svižně dovnitř Chastity a tvářila se smrtelně vážně tak jak řekla.
"A co?" znervózněla lady B. a lady Elinor se prohloubili vrásky.
"Lady Lovejoyová začala všem kolem vyprávět o náhlém zmizení Nigela a Charlie. A pak ještě Jamieho." řekla jedním dechem. Všichni v pokoji zůstali mlčet jak zařezaní. Jen já jsem to nechápala.
"A to znamená...?"
"To je skandál." hlesl markýz.
"Charlie." zašeptala Elinor.
"Musíš se provdat. To je jedniné řešení. Jinak tě pomluvy zničí." sebrala se lady B.
"Provdat?" zůstala jsem na ni civět jako na blázna.
"Nebo odejít z Londýna dokud se skandál nepřežene." jedno horší než druhé. Já tu musím zůstat. Ale vdávat se taky nechci.
"A za koho bych se měla provdat?" ptala jsem se šeptem, protože jsem to nechtěla vědět.
"Za Nigela." odpověděla Elinor.
"Za něho?" vypískla jsem. "Tak to teda počkat. Proč bych se měla vdávat, já nechci." a skoro vyskočila z postele.
"Sedni si zpět a uklidni se, Charlie." uklidňovala mě lady B. "Nigel udělal chybu, že tě unesl, a taky za to bude platit. Pojede za dva týdny do Indie."
"Do Indie?" vykřikl Nigel. To je poprvé, co promluvil. "Do té necivilizované země nevěřících?" zhrozil se. "Prosím neposílejte mě tam."
"Už je rozhodnuto, Nigeli." řekla pevným hlasem jeho matka.
"Za koho se pak provdá Charlie?" nastalo tíživé ticho.
"Provdá se za mě. Jiná možnost ti nezbývá." promluvil v tom nastálem tichu najednou Jamie. "Buď Nigel, nebo odejít z Londýna, nebo já."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

já vím, je to otravné, ale klikni=)

klik
nebudu klikat!=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama