kapitola 17.

26. ledna 2008 v 17:13 | Ella016 |  Mediátor FF - Zrcadlo
a další...

Pořád jsem byla v šoku. SVATBA.
Jak se to všechno stalo? ptala jsem se sama sebe. To všechno je příliš...Neuvěřitelné. Jak se stalo, že jsem zasnoubená s Jamiem Daltonem? Charliini rodiče, i když byli rozezleni z toho únosu a tak, nezdálo se, že jim to nevadí, že se vdávám. Naopak, oni se tvářili tak spokojeně. A o paní Bellingerové ani nemluvě. Ta je štěstím bez sebe, že se její syn brzy ožení. Byli jsme už zpět 'doma'. Já se zavřela v pokoji. Nechtěla jsem teď s nikým mluvit. Ať jsem se snažila, jak jsem mohla, nevymluvila jsem jim, jejich záměr mě provdat. Jak je tenhle život devatenáctého století těžký. Pro ženy. Žena tu musí mít manžela, poručníka. Jen vdovy jsou bez mužů. Ne ale že bych nikdy se nechtěla vdát, chci se s Jessem vzít, ale někdy...pak. Je mi přece teprve osmnáct. I když je učení hrozný, chci dostudovat a tak.
Potom co ten šílený nápad Jamie vyřkl, jsme všichni zůstali tak zticha, že by bylo slyšet na zem padnout hřebík.
"Já si vás mám vzít za manžela?" hlesla jsem, když jsem konečně našla hlas.
"Nemusíš jestli nechceš." odpověděl. "Nigel nebo útěk. A pak jsem tu ještě já." no to mi teda dal hodně na vybranou.
"Rozhodnutí je na tobě." ozvala se Elinor, ale bylo na ní vidět, že si přeje, abych řekla ano.
"Já nechci žádný útěk." nemůžu odjet z Londýna. Jak bych se pak vrátila do budoucnosti?
"Takže bude svatba!" řekl neústupně markýz.
"Za koho se provdáš?" položila lady B. jemně otázku, na kterou jsem neměla odpověď.
"Já...já nevím." koho si mám vybrat? A pak, když já odtud odejdu a já odejdu o tom nemám pochyb, určitě tu nezůstanu trčet, ten koho si já vyberu bude přece Charliin manžel. Za koho by se vdala Charlie? Nigel říkal, že se s Charlie milují, nebo aspoň něco mezi nima určitě bylo, jinak by mě přece neunášel. Ale je taky pravda, že Nigel je prachobyčejnej kretén na entou. Jamie se až děsivě podobá Jessemu. Jen ty jeho zlaté oči nejsou jako Jesseho zelené. Je přitažlivý a sexy, ale není to Jesse. A co by si o něm myslela, Charlie? Bude s ním přece žít, pokud si ho vyberu. "A musím se vdávat?" chtěla jsem se zeptat, ale bylo mi jasný, co mi odpoví. Proč to nemůžu být jak v jednadvacátém století, málem jsem zaúpěla.
"Nevíš?" opakoval po mě markýz.
"Já se nechci vdávat." řekla jsem rozhodně, ale asi to nestačilo. Markýzovi zrudla tvář. Nejspíš rozčílením. Prošedivělé vlasy jakoby ještě víc zbělely.
"Gordone." chtěla ho uklidnit Elinor.
"Nic neříkej. Když si dcera nemůže vybrat, tak za ni vyberu já." to bylo poslední, co řekl.
Teď jsem seděla na posteli v pokoji a přemýšlela, jak si promluvit s Jamiem. Jo, přesně tak rozhodl můj 'otec'. Vybral Jamieho, už jsme zasnoubeni. To to šlo rychle, co? Markýz mu dal své povolení, že si mě může vzít a za dva dny se musíme vzít. Je to spěch, ale když mám prý zničenou pověst, nechápu jak na to přišli, mám se co nejrychleji vdát. Už teď se připravují přípravy. Elinor a Layla, křestní jméno lady Bellingerové, se rozhodli, že to bude ta nej svatba Sezóny. Což za tak krátkou dobu, nevím jak stihnou, ale jedno vím určitě. Tyhle dvě jsou schopné. Třeba jim to vyjde.
Nepřišla jsem na nic, i když už jsem celou hodinu přemýšlela. Tohle všechno už mi leze na mozek. Od té doby, co jsem tady nedělám nic jiného než jen přemýšlím, ale nemám žádné odpovědi k mým otázkám. A čím déle jsem tu, tím více se nořím do beznaděje. Nějak se určitě odsud dostanu, přesvědčovala jsem sama sebe. Abych si už nelámala hlavu tímhle problémem, šla jsem se převléct. Ne do domácího, ale do vycházkového. Ne že bych nějak dobře věděla něco o módě, která teď vládne, ale je jasné, že ty tmavší šaty se stejnými botami a pláštěm jsou vycházkové a domácí zas ty, co jsou jemné a takové.
Navštívím Janice. Musím se s ní poradit a podívat se ještě jednou do zrcadla, co když už je Sebas našel?
Vyšla jsem obelčená z pokoje. Byla jedna hodina odpoledne, když jsme přijeli s 'rodiči domů'. Sešla jsem schodami dolů a hledala majordoma nebo kohokoli. Ida vyšla ze dveří, které vedou přímo do kuchyně.
"Ido?" zavolala jsem na ni.
"Ano, slečno?" přiběhla ke mě.
"Řekni prosím někomu, aby zapřahl koně a připravil kočár, chci navštívit Janice." požádala jsem jí stručně a rychle.
"Ano, slečno, jistě. Už du." a odběhla. Nikdo v hale nebyl, což je divé, protože se mají dělat přípravy na svatbu ne? Nebo to bude u Bellingerů?
"Za patnáct minut bude připravenej, slečno." oznámila zadýchaná dívka.
"Děkuji, Ido." a chtěla jsem jít ke dveřím.
"Ale, slečno." vypískla Ida.
"Co je?" otočila jsem se k ní zpátky.
"Přece nemůžete jít sama, mladá dívka musí mít doprovod." dřív než to dořekla ozval se klapot na dveře. Majordom nikde a tak jsem otevřela dveře sama dřív než přispěchala Ida otevřít.
"Dobrý den, slečno." pozdravil mě příchozí. Já zůstala zaraženě civět na Jamieho.
"Dobrý den, pane." odpověděla jsem automaticky.
"Jak vidím právě jste se někam chystala, že ano?" díval se na moje oblečení.
"Ano. Chtěla jsem navštívit Janice." trvalo dlouho než jsem to vyslovila.
"Tak vás milerád doprovodím." nabídl se.
"Nemusíte se přece obtěžovat, pane." no chtěla jsem si s ním popovídat, ale nemyslela jsem hned teď.
"Ale prosím vás, slečno Ferringdonová, to není obtěžování, bude mi radostí vás doprovodit a k tomu si s vámi musím promluvit." šklebil se na mě.
"Slečna nemůže jít v doprovodu muže. Je to přece nepřípustné." vzpomněla jsem si na jeden z těch, pro mě zbytečných, pravidel, ale teď by to mohlo pomoct.
"To jistě, slečno Charlie, ale mi jsme přece snoubenci ne?" roztáhl pusu v arogantní úsměv. "A k tomu všemu se za dva dny bereme."
"Ale jsem si jista, že se budete nudit na návštěvě u Carterových. Manžel Janice určitě není doma a...a Janice já si bude povídat o - o velice nudných věcech."
"Já to nějak přežiju." řekl statečně, což tedy hrál velice přesvědčivě, určitě bych mu uvěřila, kdyby nebylo těch jeho jiskřivých očí.
"Ach Jamie!" zvolala Elinor, o které jsem si myslela, že tu není a která právě scházela ze schodů.
"Dobrý den, lady Ferringdonová." uklonil se jí.
"Charlie," podívala se na mě. "ty někam jdeš?" zeptala se udivěně.
"Ano, za Janice." odpověděla jsem.
"Sama?" zhrozila se.
"Ne, madam nebojte. Doprovodím slečnu Charlie." řekl galantně.
"Ale, Charlie můžeš jí přece navštívit pak. Teď by ses měla věnovat našemu hostu, svému snoubenci." kázala mi.
"Ne, chci jí teď navštívit." řekla jsem pevným hlasem.
"Tak to půjdem, slečno." nabídl mi rámě. Obezřetně jsem se na něj koukla a přijala jeho nabízenou ruku.
"Měla by s vámi jet taky Ida." koukla se na Idu Elinor. "Nechceme přece způsobit ještě větší rozruch než jaký už je."
"Ano." přikývla jsem. Náhodou jsem ráda, že nepojedu s ním sama. "Ido připrav se."
"Jistě, slečno." a odspěchala pryč.
"Ale neříkejte, že jsem vás nevarovala, bude to určitě nudné odpoledne." zkoušela jsem ho odradit, bohužel se nedal, ani jsem neočekávala, že půjde pryč.
"Budu v pořádku." přesvědčil mě a vedl ven z domu.
Nasedli jsme si v tichosti do jeho kočáru a v tichosti. Ida si sedla vedle mě a Jamie naproti nám. Po ten krátký jeden blok jsme si jen vyměňovali zdvořilé fráze. Před Idou jsem se ho nemohla zeptat, proč se rozhodl si mě vzít. I on mi přece chtěl něco říct, ne? Říkal to u nás, ale během cesty nic nenaznačil ani neřekl.
Dojeli jsme k Janicině domu.
"Tak jsme tady." oznámil, když lokaj otevřel dveře.
Aniž bych na někoho čekala vyskočila jsem z kočáru, protože jsem s ním nemohla být v tom uzavřeném prostoru déle, i když tam byla Ida.
"Ido, jdi do kuchyně a počkej tam na mě." přikázala jsem jí.
"Ano, slečno." řekla jen a už šla.
"Takže pán tu není?" zeptal se majordoma, který jim před chvíli otevřel.
"Ne, pane, není. Jen paní." odpověděl.
"A kde je?" zeptala jsem se.
"Je v knihovně." ukázal na dveře naproti nám.
"Děkuji." poděkovala jsem a šla k těm dveřím dřív než je stačil majordom ohlásit paní.
Otevřela jsem dveře. "Janice?" neviděla jsem jí nikde. A taky jsem zapomněla na Jamieho, který šel za mnou.
"Suze? To jsi ty?" vykočila štíhlá postava z křesla, které bylo obráceno zády k nim.
"Ano." odpověděla jsem.
"Suze?" opakoval Jamie a já si opožděně uvědomila svoji chybu.
"Takže je to pravda, ty nejsi Charlie, ale Susannah Simonová." pronesl ledově.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

já vím, je to otravné, ale klikni=)

klik
nebudu klikat!=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama