kapitola 18.

30. ledna 2008 v 18:04 | Ella016 |  Mediátor FF - Zrcadlo
další sequel...

"Kdo jste?" zeptala jsem se vyděšeně. Nemyslela jsem si, že tu někdo bude, až se vzbudím.
"Přítel." řekl jen.
"Kdo?" dívala jsem se něj podezíravě.
"Jmenuji se Paul Slater." představil se. Charlie se rozšířily zorničky. "A ty jsi Charlie Ferringdonová."
"Jak to víte?" nechápala jsem a na sucho polkla.
"Jednoduše." kývl směrem na židly na druhé straně postele. "Od Sebastiana, tamhle sedí."
Vyděšeně jsem trhla hlavou k tomu místu a přitom křečovitě svírala to čím jsem byla přikryta. "Se-Sebastian?"
"Znáš ho, ne?" koutky ust se mu pozvedly.
"Ano." kývla jsem hlavou.
"Asi by tě zajímalo, co tady dělá, že?" mluvil věcně, jako by mluvil o počasí venku. "Potkal jsem ho dnes na pláži, hledal Jesseho. Poslala ho sem Suze a Janice. Aby tě našel a pak si vy dvě se Suze mohli vyměnit místa zpět."
"Ale jak to funguje? To zrcadlo? Jak se mám vrátit?"
"Nejspíš tak jak ses sem dostala. I když to je mi velkou záhadou." zamyšleně stáhl obočí k sobě. "Musí být mezi vámi nějaká spojitost, mezi tebou a Suze." přešel k oknu a otočil se ke mě. "Kromě toho, že si jste tak podobné." dodal.
"Ten-ten kněz říkal, že můžu být její minulý život." vzpomněla jsem si na to co říkal. Tenhle Paul má v sobě něco temného, co člověka nenechá v klidu.
"Minulý život?" pozvedl obočí. "No jistě to by to mohlo vysvětlovat." ale to nemluvil ke mě.
Najednou se rozrazily dveře. Do pokoje vešel Jesse. S velmi nevraživým pohledem.
"Slatere." zavrčel.
"De Silvo." zašklebil se Paul v cynický úsměv.
"Co tady děláš?"
"To tys mě přece hledal, ne?" odstoupil od okna.
"To ano, ale co děláš tady?" mezi nima panuje velké napětí, to jsem zjistila i bez odborného názoru. Pokoj byl přímo nabitý napětí.
"Přišel jsem za Charlie." mluvil tiše a klidně.
"Tak ty už to víš?" pozvedl Jesse obočí.
"Sebastian mi to řekl." kývl směrem k Charlie, vedle níž seděl.
"Kdo?" poprvé si všiml osoby, která tu byla navíc.
"Jsem Sebastian." představil se. "Susannah mě sem poslala, abych našel tebe a Charlie."
"Susannah tě poslala?"
"Ano."
"Jak jí je? Je v pořádku?..." vychrlil otázky, které ho trápily. Úplně zapomněl na Paula, jakoby tady ani nebyl. A Charlie taky ne.
Sebastian mu odpovídal na jeho otázky ohledně Suze, ale celou tu dobu, co Jesse vešel, se nestačil divit, jaká je mezi ním a Jamiem Daltonem podoba. Jak bratři, jen jejich oči jsou jiné. Mladý hrabě má zlaté, takové zářivé hnědé oči. Tenhle Jesse má zelené oči. Stejně jako Suze nebo Charlie. Smaragdově zelené. Ale jinak si jsou velmi podobní.
"Takže když už to všechno potřebné víš, co takhle vrátit se k tomu nejdůležitějšímu problému?" ozval se po chvíli, co spolu Sebas a Jesse mluvili a Charlie jen zděšeně hleděla na Jesseho a zpátky na prázdnou židly, unuděně Paul.
"Proč vlastně ty chceš pomoct Charlie se vrátit?" zajímal se Jesse.
"A proč bych nemoh?" zeptal se místo odpovědi.
Na to nic neřekl obrátil se zpět k Charlie.
"Jak ti je? Je to už lepší?" staral se. Snad je querida v pořádku.
"Je mi lépe." pokusila se o chabý úsměv.
"Není." skočil jí do řeči Paul klidně.
"Jak není?" obrátil se na něj zas Jesse a Sebastian taky.
"Není zvyklá cestovat časem a vůbec tu být dlouho, a k tomu není ani mediator."
"A to znamená?" chtěl vědět Sebas.
"Co by? Umře," pokrčil rameny. "pokud se rychle zpět nevrátí."
Charlie zbledla ještě víc. "Já-já umřu?" ozvala se vyděšeným hláskem.
"Ne, jistěže ne." uklidňoval jí Sebastian, i když ví, že ho Charlie neslyší, a vzal jí za ruku.
"Pane Bože." vypískla, když ucítila mrazení.
"To tě jen Sebastian vzal za ruku." vysvětlil jí Jesse, když na něj tázavě pohlédla.
"Jak dlouho asi vydrží?" otočil se zpět na Paula.
"To nevím." řekl poprvé vážně. "Den, dva nebo taky týden. Může to být jakkoli dlouho."
"Dnes do Muzea nemůžem, takže zítra." přemýšlel Jesse naahlas.
"Co když se jí ještě víc přitíží?" zeptal se úzkostlivě Sebas. Nemohl přenést přes rty smrt.
"Do zítřka to vydržíš, že ano?" přisedl si k Charlie na postel Jesse.
"Jistě." usmála se statečně. Jak jsi jsou se Susannah podobné i odlišné.
"Radši spi, aby ses nepřemáhala." poradil jí Jesse a starostlivě se díval do ztrhaného obličeje dívky, která tak neuvěřitelně zrcadlila tvář mojí queridy. Ještě než to dořekl, ztěžkly Charlie víčka a propadla se do hlubokého spánku.
"Musíme si promluvit, Slatere." protrhl ticho Jesse.
"Já už myslel, že to neřekneš." stál tam jak arogance sama.
Jesse na něj jen nenávistně pohlédl.
"Jak se sem dostal Sebastian?" zeptal se ho Jesse, když vyšli ven z domu. Slunce už začalo zapadat.
"Taky zrcadlem, jako Charlie a Suze." odpověděl a pak dodal. "Suze ho sem poslala. Nějak se jí podařilo vytvořit mezi zrcadlem z Muzea a tím co je v minulosti něco jako most přes propast, která dělí časy od sebe. Ale sama nemohla přijít. To že se tam dostala, bylo proto, jsou s Charlie spojeny osudem."
"Takže chceš říct, že se tohle mělo stát?" procedil mezi zuby Jesse.
"Pravděpodobně," koukl na doposud ještě klidného Jesseho. "ano."
"Proč se ty vlastně snažíš pomoct Charlie a Suze?" opřel se o své auto na příjezdové cestě.
"Nemůžu snad?" posměšně zvedl koutky úst. "Ale popravdě" dodal pak Paul a nasedl do svého auta. "mě to jen zajímá." nastartoval. "Tak nashle zítra." pokývl posměšně hlavou a odjel.
"Nic tě nezajímá jen tak, Slatere." poznamela po Paulově odjezdu Jesse a nastoupil taky do auta a odjel.
Paul
To si každý myslí, že jsem tak špatnej? ptal jsem se sám sebe. Hodnějšího člověka byste světa kraj nenašli a na tváři mu hrál ironický úsměv. Zatočil na příjezdovou cestu před svým domem.
V obýváku seděl před televizí jen Jack.
"Ty seš tu sám?" zeptal jsem se bratra.
"Jo." křikl jen až příliš ponořen do nějakého filmu.
"Nevíš náhodnou jestli je bratranec Matt v Carmelu?" potřeboval jsem vědět.
"Matt?" odtrhl se Jack od televize a podíval se směrem ke mě. "Je i s rodinou."
"Dík." a otočil jsem se na patě už vycházel z obýváku.
"Kam jdeš?" postavil se Jack ze sedu.
"Na návštěvu potřebuji od Matta něco."
"Hledal tě tu Jesse a Suze." vzpomněl si Jack.
"Já vím, právě jsem byl u 'Suze'." usmál jsem se.
"Je jí dobře?" tvářil se starostlivě.
"Proč se ptáš?" zastavil jsem se.
"Já jen, že dnes, když sem přijela s Jessem, nevypadala dobře. Byla bledá a-" zmlkl.
"A co?" otočil sem se k němu.
"No zdálo se mi, že to není Suze, ale někdo jiný." dodal s přiškrceným hláskem.
"Nezdálo se ti to je to pravda, to nebyla Suze." vysvětlil jsem mu a vyšel z domu.
"Co??" zmateně a nechápavě se díval za bratrem, který si právě nastupoval do auta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

já vím, je to otravné, ale klikni=)

klik
nebudu klikat!=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama