kapitola 20.

30. ledna 2008 v 18:05 | Ella016 |  Mediátor FF - Zrcadlo
promintě dneska nemám čas na nic vlastního, dělám ajinu, bleee

"PAULE!" chytla jsem zrcadlo za rámy.
"Nemusíš tak křičet, slyším tě docela dobře." usmál se na mě.
"Co-jak-jsi-?" nechápala jsem.
"To mě ani nepozdravíš?"
"Čau." sedla jsem si zase zpět na židli. Samým rozčílením a rozrušením jsem pořád vstávala ze židle.
"Ahoj. Máš hezký šaty, sluší ti." pozdravil mě taky. "Zase lítáš v nějakým problému?" ušklíbl se pak.
"Jak zase? Ne," chtěla jsem se ohradit, že to není moje chyba, že tu tak trčím. "vlastně asi jo. Jak výš, že jsem tady?"
"Snad ještě poznám kdo jsi, ne? Charlie a ty jsi možná jste podobné vzhledem, ale jinak jste jiné." dotkl se rukou dotčeně hrudi. "Ale taky mi pomoh, Sebastian." Čekal na nějaké znamení, že ho znám.
"Sebastian? Jak se má? Našel Jesseho a Charlie?" chrlila jsem ze sebe.
"Sebastian čirou náhodou narazil na mě. Nevěděl, kde je ta adresa, kterou jsi mu napsala."
"Chtěla jsem mu ji popsat, ale už se mi ztratil. Jak se má Charlie? Jak jí je? Mám takové zlé tušení, tak jak jí je?" mračila jsem se.
"Musí co nejdřív zpět." zvážněl Paul. Ani jsme nevnímali, ty dva co jsou za mnou. Civěli na tu Paulovu hlavu, která byla vidět v zrcadle.
"Co jí je?" ani jsem si neuvědomila, že jsem se zase postavila. Někdo by si moh myslet, že sedím na ježkovi.
"Je slabá, nevydrží tu dlouho. Musí zpět. Zítra příjdou s Jessem a Sebasem sem do Muzea."
"Proč zítra? Nemohli dnes? Vždyť ty tu jsi."
"Je čtyři ráno, Suze." podotkl suše. "A ona se musí trochu prospat."
"A co ty tam děláš?" sedla jsem si zpět, když jsem ucítila, že mi někdo položil na rameno ruku. Otočila jsem se zpět. Byla to Janice. Byla bledá a ustaraná.
"Snad mi tu sebou nesekneš?"
"Já-já jsem v pořádku." usmála se chabě. "Charlie je v nebezpečí?"
"Kdo jsi ty?" koukl na ni poprvé Paul.
"To je Janice." na formality nebyl čas. "Do zítřka to vydrží ne?" chtěla jsem sebe samu přesvědčit, že jo.
"Určitě." nezaváhal Paul. "Zítra - vlastně už dnes někdy před polednem, tu budeme. Tak tu buď taky."
"Spolehni se." ujistila jsem ho.
"Ale je tu jeden problém." zarazil se.
"A jaký?" Nechtěla jsem to slyšet, ale vědět to samozřejmě musím. Žádné komplikace prosím, málem jsem začala se modlit.
"Čas."
"Co?"
"Kolik dní už tam jsi?" zeptal se najednou.
"Tři, dnes třetí den."
"Ale Charlie tu je dva dny a třetí den je teprve teď. Čas u tebe plyne rychleji. Já tu jsem už dvě hodiny. Nevěděl jsem, kdy se objevíš, jestli vůbec."
"A když u vás bude zítřek dopoledne, co bude - by bylo - tady?"
"Nejspíš pozítří ráno. Za dva dny."
"Cože? Tak pozdě?" ale to je ta svatba. Otočila jsem se k Jamiemu. Ten tam stál jak socha. Nechápavě se dívala na Paula, který si ho všiml teprve teď, protože přese mě neviděl.
"To je ale svatba." vypadlo ze mě.
"Čí? Přece nemusíš chodit na něčí svatbu, musíš tu být za dva dny ráno. Nevím přesně kdy, ale buď tu."
"To je Suzina - Charliina - svatba." pronesla Janice.
"Ty se vdáváš?" úžasl Paul s otevřenou pusou.
"Ne, já ne, to Charlie. I když požádal mě o ruku, ale myslel si, že já jsem Charlie a teď za dva dny-. Je to složitý." odstoupila jsem trochu dál, aby líp viděl Jamieho. "To je Charliin ženich." ukázala jsem na něj.
"Jesse? Copak vás de Silvů není na světě dost?"
"Já nejsem žádný Jesse, ať je to kdo je to." vzpamatoval se Jamie. "Jsem Jamie Dalton." nedůveřivě si měřil Paulovu hlavu, která byla vidět v zrcadle.
Všimla jsem si, jak se na sebe dívají. "Tak dost!" sedla jsem si zpět na místo před zrcadlem. "Takže zítra tu budete, před polednem. A já zase za dva dny, ráno." otočila jsem se na Janice. "Pozítří ráno budu potřebovat tvoji pomoc."
"Jistě, samozřejmě ti pomohu."
"A ta svatba se musí nějak pozdržet." přemýšlela jsem na hlas. "Nemůže se zrušit?" zeptala jsem se s malou nadějí Jamieho, ale věděla jsem, že nemůže.
"Ať to bude jakkoli, ožením se s Charlie Ferringdonovu." prohlásil pevně.
"Co když nebude chtít?" na to jsem ještě nepomyslela. Až tu Charlie přijde, bude zasnoubená! Co jsem to jen udělala?! Ne, to není moje chyba. Určitě ne. Vždyť to Nigel mě unesl, a měl by to v plánu i s Charlie. On si myslel, že jsem to já. To jo ale unesl Charlie, protože si ji chtěl vzít a ona jeho taky.
"Nebude mít jinou možnost." poprvé se usmál, popravdě to nevypadalo jako úsměv, ale takový škleb.
"Suze?" ozval se Paul.
Otočila jsem se zpět k němu.
"Kolik minut už u tebe uplynulo?"
"Jak kolik?" nechápala jsem.
"Od té doby, co tu se mnou tak mluvíš?" upřesnil.
"No-" v duchu jsem uvažovala, jak je to dlouho. "Sotva půlhoďky, proč?"
"Tady už uběhlo tak deset minut. To znamená, že-" udělal pomlku. "opravdu za dva dny, možná ale né ráno, může to být i v poledne."
"Jen deset minut? Za dva dny až v poledne?" málem na mě padly mdloby, a to já neomdlívám.
"Hele, budu muset už jít, ještě dýl a nejspíš by už byla otevírací doba, Matt mi půjčil klíčky jen na krátkou dobu."
"Ty už odcházíš?" chtěla jsem ho chytnout, ale hned jsem zase spustila ruku, která se už už zvedala, dolů. "Prosím, ať se Charlie nic nestane. A Jessemu-"
"O tomhle bych mu radši nevykládal, jasný?" usmál se ještě jednou na mě. "A ty dva dny tam ještě vydrž, Suze. Už brzy budeš tady zpátky mezi svýma." Zrcadlo se zamlžilo, pak zčernalo a zase bylo normální zrcadlo.
Tupě jsem civěla na svůj odraz.
"Suze?" ozvala se Janice.
"Jo?" pomalu jsem vstala ze židle.
"Už jdi domů, jsi unavená. Rodiče budou mít starost. Zítra si promluvíme. Příjdu k tobě."
"Tak jo."
"Jaktože jste se vyměnili?" Jamie seděl naproti mě v kočáře.
"To nikdo neví." povzdechla jsem si. "Proč ty se chceš oženit s Charlie?" zeptala jsem se na to, na co jsem se chtěla už dávno zeptat.
"Je to výhodná partie."
"To je ale.." vzhlédla jsem na něj. "Máš ji aspoň trochu rád? Znáš ji vůbec?"
"Ne neznám, ale jistě brzy poznám."
"Jak to uděláme s tou svatbou?" už jsem vysvětlila, že nejsem odsud a všechno. Jak se zdá, přijal to docela klidně. Aspoň že mě nedá do ústavu pro chorobomyslné.
"Obřad je u vás doma, takže nebude problém jít k lady Janice. Půjdeš k ní vyměníte si s Charlie místa zpět a Charlie se ještě ten den provdá, a stane se hraběnkou Greystone."
Jak jsi ledový a odměřený. Copak nemáš Charlie aspoň trochu rád? Jakby vždyť jí neznáš. Nebo jo? Proč se s ní chceš oženit?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

já vím, je to otravné, ale klikni=)

klik
nebudu klikat!=)

Komentáře

1 Sime Sime | E-mail | Web | 30. ledna 2008 v 18:37 | Reagovat

OK,dávám si tě do SBéček

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama