8. kapitola - Vyznání

16. dubna 2008 v 23:21 | Ella016 |  Temné tajemství
Myslím, že k téhle části nic psát nemusím. Je to nudné, sentimentální a několikrát se to opakuje...prostě kapitlola na nic, ale pomalu se dostávám k závěru...
PS: potřebovala bych radu, myslíte, že je True dream povídka, vhodná k přečtení před veřejností? myslím trochu víc upravená a dopsaná? Myslíte, že by lidi neuspala? No, když tak napište koment...a tady je kapitola:

Pomalu jsem spustila obě nohy a snažila se najít opěrný bod na zábradlí sousedů pod námi. Nebylo to tak snadné, ale když už jsem pomalu začínala panikařit, povedlo se. Pak jen stačilo opatrně slézt a přidržovat se zdi a celý postup opakovat jen s tím rozdílem, že místo na balkón jsem jen seskočila na dlažbu před hlavním vchodem. Díky mami, žes mě donutila chodit na gymnastiku! Dopadla jsme trošku tvrdě, protože jsem měla kecky, ale po tom jsem se vzpamatovala a utíkala ztichlou ulicí na druhou stranu města, kde Jasper bydlel.
Váhavě jsem zaklepala na vchodové dveře a už už jsem byla odhodlaná zrdhnout zpátky, když se otevřely dveře a tam stála Jasperova mamka. Zčervenala jsem rozpaky, vypadala jsem jako po hodinovém běhu, nenamalovaná, vlasy rozcuchané, oblečená v černých teplácích, keckách a černém tričku s krátkým rukávem. Na březen nic moc.
"Ehm, dobrý den...teda večer, paní Graceyová. Omlouvám se, žeruším tak pozdě, ale nutně bych potřebovala mluvit s Jasperem...", teď jsem čekala ty slova...
"Amelie, ráda tě zase vidím, ale jistě, je nahoře. V prním patře doleva, třetí dveře v pravo. Zavolala bych na něj, ale nějak nemůžu najít hlas, jsem nastydlá."
"Ach!" vydechla jsem úlevou, že neodjel a rychle dodala:
"To je mi líto, doufám, že budete brzo v pořádku...děkuju." vešla jsem do už tak známé přepychové haly a vydala se pomalu po schodech nahoru. Utíkala bych, ale nechtěla jsem být nevychovaná, když už prudím takhle pozdě. Neklepala jsem, věděla jsem, že tohle je Jasperův pokoj, znala jsem to tady.
Byl tam, po tak dlouhých týdnech jsem koukala přímo na něj. Zastavil se uprostřed pohybu - házení oblečení do malé sportovní cestovní tašky, kterou měl položenou na posteli.
"Jaspere!", zašeptala jsem zlomeně, jakoby se všechen ten cit, který jsem se snažila zahrabat hluboko ve mě právě prodral na povrch.
"Amy...já...co..." koktal zmateně. Nenechala jsem ho domluvit a řekla všechno.
"Jaspere, četla jsem tvůj dopis, myslela jsem, že jsi odjel, že to nestihnu, že tě ztratím... Omlouvám se, nechtěla jsem se chovat tak, jak jsem se chovala, ale bylo to jen kvůli tobě, chtěla jsem abys měl pokoj, ode mě..." jeho pohled byl ještě zmatenější.
"Víš ona pořád vyhrožovala, že si jenom její a já, nechtěla jsem, aby ti něco udělala. Nechala jsem tě napokoji, jak chtěla, ale pak ten tvůj dopis, nevím na co jsem myslela a úpřimně ani nevím, jak to, že jsem bez tebe vydržela skoro tři měsíce....chovala jsem se naprosto nemožně, mrzí mě to...miluju tě..." co??? já to řekla! Opravdu jsem ty dvě slova vyslovila, před ním. V tu chvíli jsem chtěla aby mě někdo zabil, jen abych se nemusela dívat d otěch jeho čokoládových očích, ve kerých byl stále zmatený výraz. Pak jakoby v nich ale přeskočila jiskřička.
"Miluješ mě?" zeptal se. Neměla jsem sílu něco ze sebe vydolovat, tak jsem jen kývla a dál na něj zírala. Jeho výraz se neměnil. Litovala jsem, že jsem přišla.
"Já...raději půjdu, neměla jsem chodit, promiň..." otočila jsem se ke dveřím, ale Jasper stál v tu chvíli před nimi a bránil mi v odchodu.
"Opravdu jsi řekla, že mě miluješ?" ujišťoval se.
"Miluju no, nevím, prostě od první chvíle co jsem tě přejela na bruslích...jen jsem to nevěděla...ale vidím, že ty...mě ne, takže já půjdu, dělej jakoby se tohle nikdy nestalo..." Chtěla jsem projít kolem něj, ale zarazil mě smíchem, tichým, melodickým, šťastným smíchu.
"Blázínku...jak bych tě mohl nemilovat? Neustále jsem ti to říkal, psal...myslel jsme že ze sebe dělám hlupáka, ale bylo mi to jedno...tys mi nevěřila...ty...kvůli mě jsi se dostala do problémů...opravdu...opravdu mě miluješ nebo si ze mě jen děláš srandu?" smutně jsme se usmála a vytáhla na světlo řetízek, který mi visel kolem krku, s půlkou srdce.
"Myslíš, že bych to nosila, kdybych si dělala legraci? Nosím ho celou dobu..." spustila jsem ruce. V očích se mu objevil něžný výraz, sáhl pod tričko, které měl na sobě a vytáhl druhou půlku srdce. On mě miluje...Jasper...ten úžasný kluk, po kterém šílely všechny holky miluje zrovna mě.
"Miluju tě, Amy..." zopakoval znovu a moje srdce se rozběhlo dvojnásobnou rychlostí. Roztěseně jsem k němu přistoupila a ztratila se v těch hlubokých hnědých očích, ve kterých bylo něco, co patřilo pouze mě.Vzal můj obličej do dlaní a dlouze mě políbil. Objala jsem ho kolem krku a jeho ruce se pomalu přesunuly na můj pas. Přitiskla jsem se k němu víc a vychutnávala si jeho rty, jako drogu, které jsem tolik týdnů odolávala. Prsty se mi zapletly do jeho vlasů a přitahovaly ho ke mě víc, jaho ruce mi přejížděly po pátěři až mě příjemně mrazilo. Po několika minutách jsme se od sebe odtrhli. Jasper si opřel čelo o moje a přerýravě oddechoval. Já na tom nebyla o nic líp.
"No páni..." vydechla jsem a snažila si uklidnit puls. "Nikam neodjíždíš, že ne?" zeptala jsem se po tom, co jsem se jakž takž uklidnila. Jeho výraz postmutněl.
"Musím, jsi se mnou v nebezpečí..."
"Víš, že mi je to jedno?" usmál se.
"Tobě ano, ale mě ne. Pro tvoje dobro...chci abys byla šťastná..."
"Jsem šťastná, když ty jsi se mnou...", odstoupil a posadil se na postel.
"To nejde, Amy. Ty to víš..." pokrčila jsem rameny a stoupla si před něj.
"Všechno jde, když se chce..." odpověděla jsem dvojsmyslně. Upřel na mě spalující pohled umučených očí. Nechtěl odjet...ucítila jsem snadné výtězství. Stačilo jen...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

já vím, je to otravné, ale klikni=)

klik
nebudu klikat!=)

Komentáře

1 Barcik Barcik | 17. dubna 2008 v 6:38 | Reagovat

ouu yeah! když opomenu že zrovna romantické čáasti moc nemusím, je to super! ať si zkusí s ní nezůstat! osobně ti vlezu do PC a vynadám mu a té upírce asi taky xD

2 Michelle_Sun Michelle_Sun | Web | 17. dubna 2008 v 9:31 | Reagovat

určite by nikoho neuspala... x) mňa teda rozhodne nie!!!

3 Michelle_Sun Michelle_Sun | Web | 17. dubna 2008 v 18:04 | Reagovat

ale noo... takto to ukončiť.. x) hmm... fakt dúfam, že s ňou zostane... =D

4 Luelle Luelle | Web | 18. dubna 2008 v 8:01 | Reagovat

jestli bude stejnej blb jako Edward, tak s tebou nadosmrti nepromluvim§

5 Ella016 Ella016 | Web | 22. dubna 2008 v 17:36 | Reagovat

XDDDDD uvidíme jestli bude blb...=)

6 L.e.n.n.u.s.k.a L.e.n.n.u.s.k.a | 27. května 2008 v 22:26 | Reagovat

sakrááááááá:D  Elíí ty mě napínáš   prej stačilo  jen.....hm a co jako:D  teda  jak už  řiká Luelle jestlik udělá to co  Edíííík tak asik  nedám ten toalet´ák  šmatlíkofi  aje  nakrmim snim tebe:D;) néé aje plosííííííííííímj plosííííííím další díííííl:D tě zato budu  nasit ve school do schodůůůůůůůůů

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama