Vzpomínky jsou to nejcennější, co člověk má...

24. listopadu 2009 v 12:42 | Ella016 |  *dark diary*
Díky Zuzce jsem si vzpoměla na svoje staré deníky a vydala se je hledat do zapomenutých koutů našeho sklepa, kam jsem je uložila, když jsme se přistěhovali. Našla jsem svůj deník z devítky, když jsem byla ve Františkových Lázních a rozlučáky od holek. Normálně mi slzely oči... opravdu mě některé zápisy rozesmějou, jiné přinutí vzpomínat nad tím měsícem, který jsem strávila společně se šedesáti dalšími holkami (vážně - po dvou týdnech jsme se lepily k zamřížovaným oknům jakmile kolem procházela osoba opačného pohlaví =D, pamatuju si ,že kluci chodili kolem rádi x)) To byly doby, kdy jsem si deník psala každý den, takže u některých datumů mám napsaný pouze: "Dneska se nic nedělo."
Četla jsem si hlavně rozlučáky a hned si mi vrátily vzpomínky, jak jsme s Markétkou z "rohového pokoje" koukaly na náš milovaný Pearl Harbor a brečely jak želvy, když Danny umřel (proč ten Raff neumřel místo něj???), to byl náš zamilovaný film =) A taky jak jsme s Kájou z vedlejšího pokoje chodily po všech pokojích a předváděly představení, to bylo tak:

Kája a já jsme zpívaly: "Chytila jsem na pasece berušku... šlápla jsem jí adidaskou na držku... teď je tu se mnou a já s ní, dokud se mi z adidasky neodlepí..."
K tomu jsme měly dřevěnou berušku a názorně předváděly =) Byl to úspěch =D
Taky jsme s Markétou zbožňovaly Pár Pařmenů od Bandy Trotlů, takže její PS v mém rozlučáku je: "A nezapomeň, že jen Legoland ví, že právě frčí afrocopánky...x) a druhé PS: nezapomeň na náš Pearl Harbor... jo a Eli... nebreč, je to jenom FILM =)
Já totiž vždycky brečela =)


Vzpomínám si i jak jsem seděla v " lese" v areálu, zírala na muchomůrku červenou (přesně jako z pohádky vypadala =)), a přemýšlela, jestli ji nemám vzít a hodit vychovatelce do oběda (Ludmila byla strašná!)

Vzpomínám si na moji první ochutnávku lázeňského pramene, který jsme musely každý den pít, když jsme šly na procedúry a který chutnal jako zkažený vajíčka (myslím, že to byl Solný pramen), jak nám nováčkům holky radily zacpat si nos nebo to nenápadně vylít do stromečku v květináči u kterýho jsme postávaly a který byl od této metody celej uschlej.

Nejde zapomenout na chvíli, kdy jsme zamířily na oblíbenou atrakci pro turisty - Frantovláček - a těšily se výhledem, dokud nás vychovatelky nedonutily zpívat tuto písničku: "Jede jede mašinka, kouří se ji z komínka, jede jede do dáli, veze HOLKY Z LÉČEBNY..." a my si připadaly jako nějaký drogově závislý... samozřejmě lidi kolem se smáli a mávali....

Nikdy nezapomenu na moji velkou rodinu - holky do sedmi let, které bydlely spolu v jednom pokoji a které si ze mě udělaly maminku - o poledním klidu jsem byla u nich v pokoji a místo aby odpočívaly jsme si hrály na školu (o prázdninách! ale když je to bavilo...)=) vzpomínám si na malou Petrušku, která se mě nechtěla nikdy pustit a připomínala mi moji sestřenku, a která na mě nečekaně skočila, když jsme čekaly až budeme moct sejít dolů na druhou večeři, a já samozřejmě slítla na zem s Petrou na sobě. Vzpomínám na moji pomocnou ruku - Lenuš, aneb Dědka a otce v jednom, která mi pomáhala tu divočinu zvládnout. Vzpomínám na malou Simču, která volala každých deset minut domů dokud jí vychovatelky navzaly mobil a nedávaly jí ho jen třikrát denně, chudinka, byla tam už po čtvrtý...

Pamatuju na moji kamarádku Karol, která tam se mnou byla taky a stále spolu chodíme do stejné třídy a sedíme spolu =) jak mi dávala medicínu na kostce cukru, když mě bolelo v krku a nechtěla jsem jí za Ludmilou, co měla noční službu. Jak jsme házely mokré kuličky toaleťáku na holuby, kteří seděli na zábradlí balkónu, kam jsme nesměly a stejně jsme se tam procpaly přes mříže. Vzpomínám jak Karol koukala, když vyšla z jídelny a já tam čekala s mámou na doktorku, když jsem přijela - byla jsem už mnohem vyšší než ona a ostříhaná na krátko =D vzpomínám na její rudý župan, který za sebou táhla ze schodů a vypadala jak Čachtická paní =D Vzpomínám jak jsme jí s druhou Kájou každý den kradly polštář a někam ho schovaly a ona pak lítala po celý budově a hledala =D

Vzpomínám, jak jsme pokaždé, když jel vlak, utíkaly k ohybu chodby u pokoje číslo třináct a tělocvičny a něco si přály. (Říká se, že když stojíte pod mostem, kde právě stojí nebo projíždí vlak přináší to štěstí a splněná přání, alespoň tak mi to říkaly).

Pamatuju na Bety - každá léčebna má svůj hororový příběh - desátou noc se zjevuje duch holky jménem Bety, kterou tam prý znásilnili a ona spáchala sebevraždu. A já zrovna měla desátou noc =D Je to samozřejmě obyčejná pověra, nepravdivá, nejspíš určitě, kterou si vymyslely dynastie holek před námi - i když na pár obrazech (i na tom, co mi visel nad hlavou) byly různé básničky atd, které měla ona Bety psát. Jenže mě nevylekaly - už tehdy jsem milovala všechno magické, tajemné a nadpřirozené =)

Pamatuju Rose, moji spolubydlící, která se jmenuje v reálu Tereza, ale myslela si, že byla na titanicu k Jackem, takže Rose =D Nsnášely jsme se - házely p osobě víčka a dělaly si naschvály. UPořád se chlubila ,že jí každý druhý den chodí od mámy balík a mě ta moje posílá jen dopisy - tka jsem jí odpověděla, že mě mamka nemusí psát každý den a posílat sladkosti, abych se nerozbrečela. Pamatuju, jak jsme se ještě bavily a ona mi vyprávěla o svém rádoby příteli a pak se mě ptala na kamarády a já jí říkala, že na našem sídlišti hrajeme s partou baseball a že nejvíc z nich se bavím s klukem jménem Jakub, který mi pořád půjčoval kšiltovku, když jsem byla na pálce... a pak když jsem přišla do školy, tak jsem zjistila ,že milá Rose mi ukradla číslo z telefonu na Kubu a pořád mu píše a volá. Pamatuju, jakou depku z toho Kuba měl =D hlavně když jsem mu ukázala její fotku =D

Vím, že jsme si musely brát službu - v šatnách, v jídelně, koupelnová služba, a služba u telefonu -

vždycky po dvou - a já zbožňovala službu v jídelně - nalívat čaj - a hlásila se nejmíň třikrát za celej pobyt, možná proto tolik miluju dělat číšníčku =) (jednou sem měla i sprchy - to znamenalo chodit po pokojích a říkat holkám, že jsou na řadě a pak na ně furt klepat a vyhrožovat, pokud tam byly moc dlouho a plýtvaly teplou vodou (výhodu to mělo tu, že služba měla právo jít jako první =D)).

Pamatuju, jak jsme se večer vydaly do jídelny s velkými okny, kde byla obrovská tma a ze strachu aby nás nechytli jsme nerozsvicovaly a jak pár holek uteklo strachy a zůstala jsem tam jen já a Karol =D

Pamatuju si toho ještě tuny, jak si to teď připomínám čtením deníku, lae rozepisovat to už nebudu... tohle bude dost dlouhý =) Jsem ráda za všechny vzpomínky, které jsem ve Frantovkách získala, i za zkušenosti a za nové kamarádky, které bych jinak nikdy nepoznala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michka Michka | Web | 25. listopadu 2009 v 22:28 | Reagovat

páni, tak jsem si teď přečetla celý ten článek a dostala jsem zvláštně melancholickou náladu... vážně jsi to napsala strašně krásně =))
a děkuji moc, tohle slyšet (číst xD) vždycky potěší =))... ale, ehm, mým současným tempem, s jakým píšu, se tak trochu obávám, že dohledná doba je v nedohlednu =)

2 Ella016 Ella016 | Web | 26. listopadu 2009 v 6:51 | Reagovat

[1]: páááni, dostala si se až na konec článku??? tak to gratuluju :-D
no... já si na tu tvoji povídku počkám :-)

3 Zaira Zaira | Web | 26. listopadu 2009 v 10:27 | Reagovat

ahoj, peknej clanek, uplne jsi mi pripomnela vzpominky na muj pobyt v Frantovkach ... Betty, jaj .. na tuhle povidacku si pamatuju ... dokonce jsme se ji tenkrat z holkama rozhodly vyvolavat a pak jsme se strasne baly usnout :D ... spoustu zazitku .. diky za pekne pripomenuti :)

4 101% Cocotte 101% Cocotte | Web | 26. listopadu 2009 v 15:40 | Reagovat

Taky jsem nedávno vzpomínala, co všechno se přihodilo za ty roky, co tu jsem a co už se nikdy nevrátí. Ještě teď mi vlhnou oči, když přemýšlím, jak všecko dopadlo... Život jde dál...

5 Zlatka Zlatka | Web | 27. listopadu 2009 v 15:30 | Reagovat

taky ráda zalistuju deníky :) ale bohužel tři deníky mám popsané jen o "Edwardovi", kterého se snažím ignorovat... :/, ale tak neřešit :D Občas se tam najde i normální událost... xD
S tou Bety jsi mě dostala xDD

6 Michaela Michaela | Web | 1. prosince 2009 v 19:57 | Reagovat

Páni, doba ve Frantovkách byla skvělá... Pamatuju si i na Betty, ale když jsem tam byla já, tak to byla sestřička, která našla tři znásilněný holky, co tam byly, a všechny čtyři zabil nějakej vůl.. xDD A ten pramen, co smrdí po zkažených vajíčkách je myslím Natálčin či tak nějak.. solný byl nejlepší :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama